POP3 je následníkem protokolů POP1 a POP2 (označení POP už dnes téměř výhradně znamená POP3). V současné době používají téměř všichni uživatelé elektronické pošty pro stahování emailů programy využívající POP3 nebo IMAP.

Ze vzdáleného serveru se stáhnou všechny zprávy, třeba i ty, které uživatel číst nechce, nebo spam (pokud ho již nefiltruje poštovní server). Většina POP3 serverů sice umožňuje stáhnout i pouze hlavičky zpráv (a následně vybrat zprávy, které se stáhnou celé), ale podpora v klientech vesměs chybí. Tuto nevýhodu může odstranit protokol IMAP, který pracuje se zprávami přímo na serveru.

Pro odesílání zpráv se používá protokol SMTP, nezávisle na použitém protokolu pro příjem pošty.

Historie

První verze byla vydána v říjnu 1984. Standardizovaná je v RFC dokumentu 918, skládá se z pěti stran a autorem je Joyce Reynolds. O pět měsíců později byla vydána druhá verze, POP2 (RFC 937-24 stran). Rozdíl oproti POP1 byl hlavně v komunikaci mezi klientem a serverem. První dvě verze byly určeny jen ke stažení emailu a jeho následnému odstranění ze serveru. Roku 1994 byla standardizována 3. a zatím poslední verze, POP3 (RFC 1725-18 stran). Tato verze se od předcházejících dvou výrazně liší. Zatímco předcházející verze pracovaly na principu „push“ (server odešle data ke klientovi), verze POP3 pracuje na principu „pull“(klient požaduje data od serveru). Tato verze umožňuje oproti předchozím značné množství nastavení, jako například možnost stáhnout pouze hlavičky emailů. Dnes se používá výhradně POP3, POP2 je využíván v zanedbatelném množství.

Zabezpečení

Jako mnoho jiných starších internetových protokolů, POP3 původně podporoval jenom nešifrované přihlašovací mechanismy. Ačkoli v POP3 je běžný jednoduchý (nezabezpečený) přenos hesel, podporuje současně několik autentizačních metod ověřování na různých úrovních ochrany před neoprávněným přístupem k cizí poštovní schránce. Jedna taková metoda, APOP (kterou základní specifikace definuje jako „volitelný příkaz“), užívá MD5 hash funkci pro zabezpečený přenos hesla od klienta na server. Klienti podporující APOP jsou například Mozilla, Thunderbird, Eudora a Novell Evolution. Klienti mohou také šifrovat celou POP3 komunikaci užitím SSL nebo modernějšího TLS.

Komunikace

Protokol POP3 má pro své účely vyhrazen TCP port 110. Komunikace probíhá na principu výměny zpráv mezi klientem a serverem. Příkaz vždy začíná na začátku řádky, v základní implementaci POP3 mají příkazy 3 nebo 4 znaky. Příkazy nerozlišují velká a malá písmena. Za příkazem můžou následovat další argumenty, oddělené mezerami. Řádky jsou oddělovány pomocí CRLF. Každá odpověď od serveru musí začínat indikací stavu operace - buď +OK, nebo -ERR. Následovat může textový řetězec s popsaným důvodem stavu. POP3 implementace jsou často poměrně komunikativní a dají se užívat i „ručně“.